Má oblíbená povolání – spravovači

Spravovač? Co nebo kdo to je? Ano, přiznám, nejedná se o jedno povolání, nýbrž o souhrn několika, která mám velice rád. Neboť díky jejich práci produkuji méně odpadů, musím kupovat méně zboží, šetřím tak svou peněženku a současně i životní prostředí. Využíváte je taky?

Mezi mé nejoblíbenější patří opraváři bot – že by ševcové? V dnešní době, kdy si často koupíte boty a ty se vám za dva měsíce rozpadnou, jsou pro mě hotovým požehnáním. Poprvé jsem jednoho z nich u nás v Opavě objevil asi až po 25 letech života a nedám na něj dopustit. Štítiňák bydlící vedle kamaráda Pajdy provozuje svou dílničku kousek od mého domu v obchodním domě Breda. Vypadá, že má pořád plno a říká, že když pracuje jen 8 hodin denně, je celý nesvůj. V rámci svého starého a záslužného řemesla, které takřka vymizelo s příchodem Tomáše Bati, dokáže zalepit a vyměnit podrážky od normálních po Vibramy a nebo zašít prasklou kůži na botách tak, že to nelze ani cítit ani vizuálně poznat. Za velmi přijatelnou cenu mi zachránil nebo prodloužil životnost u pracovních bot, pohorek i prasklých sálových kopaček. Tajemstvím pro mě zůstává, jak se dokáže dostat do špičky boty a zašít ji. Tuším, že spousta lidí ani neví, že někdo takový v našem městě existuje, ale když jej jednou objevíte, už se o své boty nebojíte :). 

Mezi mé další oblíbená povolání patří brašnáři, respektive paní brašnářka působící taktéž v centru Opavy. Kromě toho, že je schopna kvalitně zašít a spravit mé batohy a brašny, dělá také výměny zipů, a to nejen u brašen, ale čehokoliv jiného. Jen díky ní ještě pořád mohu používat svou oblíbenou peněženku. Ačkoliv její dílna je nenápadná a reklama vás k ní nenavede, i tak předpokládám, že práce má stále dostatek.

Další skupinou, již početnější, jsou švadleny a všichni možní opraváři oděvů. Těch znám již více, veskrze žen. Nejenže jsem si u jedné z nich mohl nechat ušít košili z českého lnu dle svého přání nebo lehce doladit svatební sako, ale mnohem pravidelně je navštěvuji s roztrhanými riflemi a jinými kalhotami, které potřebují zalátat. Ovšem, do práce si je již potom většinou neberu, ale na běžné nošení, práci nebo vandry se hodí vždy. A když už je donosím, můžu je vždy dát do našeho azylového domu pro muže, kde si je vždy rádi a s díky vezmou.

Dnešní doba je specifická tím, že když se vám porouchá elektronika (např. 1 jakýkoliv čudlík, který je utvořen snad právě k tomu, aby se vám porouchal), tak vám v obchodě často řeknou: „To se vám nevyplatí spravovat, raději si kupte nový – mobil/rádio/vrtačku/počítač...)“. A věřím tomu, že spousta lidí to opravdu udělá, starou věc vyhodí a koupí si novou. Má zkušenost je však taková, že když začnete trochu pátrat nebo se zeptáte kamarádů, tak velmi pravděpodobně dokážete najít někoho, kdo vám danou věc opravit dokáže a za přijatelnou cenu. Navíc vám řekne, že byste byl blázen, kdybyste poctivou 30 let starou vrtačku Narex z doby komunismu vyměnil za novou moderní poloplastovou, co málo vydrží a opravit už by doopravdy jít nemusela.

V poslední době jsem slavil úspěch se svým kolem, kterému praskl rám a které mi kolega dokázal svařit tak, že opět funguje. Mezi další radosti patří právě ta opravená vrtačka Narex, opravený obraz (tj. velkoplošná fotka poškozená a poškrábaná spadlou poličkou) mým kamarádem, který je malíř, nebo velmi poškrábaná deska od stolu, kterou jsem si přebrousil a nalakoval sám.

Je mi jasné, že ne vše jde opravovat donekonečna, ale v dnešní době, kdy na skládkách končí tolik věcí, které by ještě dlouho mohly někomu jinému sloužit, mám z obdobných věcí radost. Taky mě těší, že vedle velkého množství ajťáků, finančních poradců nebo obchodních zástupců pořád ještě zcela nezmizela ta poctivá povolání, jako jsou švec, brašnář, švadlena, truhlář a další možní opraváři čehokoliv a že je pracovitý člověk schopen se touto prací uživit.