Vážená paní Lacinová,
přijměte prosím mou omluvu.
Jako kolega sochař se cítím spoluodpovědným za to, že jsem jako občan města Opavy neuchránil před zničením dílo, které jste pro nás vytvořila v roce 1969, monumentální měděnou plastiku „Zničená Opava, pomník k osvobození města Opavy“. Osud této Vaší práci bohužel nebyl v průběhu historie šťastně nakloněn. Přestože mnozí vnímají současné umístění díla v prostředí městského parku vcelku příjemně, dávno minula doba, i já ji znám pouze z fotografií, kdy měli Opavané možnost kvality sochy docenit v původním prostoru, pro který byla vytvořena a kde, jak se domnívají někteří pamětníci, působila mnohem výrazněji, než dnes. Možná právě ta vyzařující síla sochařského objektu, ale pravděpodobněji politický tlak byl příčinou toho, že v roce 1980 došlo k přemístění sochy na dnešní místo a dokonce přejmenování na „Pomník k výročí založení města“. Pouze po deset let byla socha středobodem Náměstí Osvoboditelů. Autorem tehdejší úpravy náměstí byl Váš bratr, architekt Lubor Lacina, žák Bohuslava Fuchse a Jiřího Krohy.
Socha stále ještě v parku stojí, ale mizí. Hrozí, mám vážnou obavu, že jednoho dne zmizí docela. Bohatě strukturovaná krychle, zavěšená na pět metrů vysokém žulovém podstavci má jednu velkou nevýhodu, je totiž z tepaného plechu. Jeden nebo více z mých spoluobčanů se rozhodli, že sochu postupně rozstříhají nůžkami na plech a odnesou do sběru. Začali pravděpodobně letos. Všimnul jsem si toho před měsícem a upozornil na to v novinách, ale to zloděje nezastavilo. V neděli jsem zjistil, že je vystříhána další velká část...
Co mohu dělat, půjdu ji v noci hlídat. Snad ty bezohledné lidi při destrukci Vašeho díla přistihnu při činu.