Dnešní obec Lipina se nachází v oblasti opavské pahorkatiny, 15 kilometrù jihozápadnì od Opavy, jakožto místní èást obce Štáblovice.[1] Obec byla založena na jednoduchém pùdoryse s køížením dvou ulic do pravého úhlu, ke kterým se domy obracejí v øadì svými štíty.
První zmínka o pùvodní osadì Lipina je z roku 1377.[2] V prùbìhu tøicetileté války však obec zpustla a pozdìji zanikla. Nové sídlo vzniklo o cca 1km dál na místì takzvaného Lipinského dvora. Osadu založil vlastník panství Jan Karel Amadeus Lichnovský v roce 1783 a pojmenoval ji stejnì, Lipina.
Kaplièka, zasvìcená Pannì Marii, stojí u øeky Moravice, tam kde stará zemská cesta, v blízkosti bývalého Meleèského mlýna, pøekraèovala brodem tok øeky. Postavil ji zde, na svém pozemku, místní mlynáø. Podle letopoètu nad vchodem v roce 1825.
Mlynáø Satke pøed ni, po obou stranách, také nasadil dvì lípy, z nichž do souèasnosti zùstala pouze jedna. Ta druhá vzala za své pøi náporu vìtru ve druhé polovinì 20. století. Další budova, stojící u náhonu vlevo od kaple, byla olejna. Samotný mlýn je skupina èervenì a žlutì oznaèených budov jižnì od køižovatky cest. Dnes je kaple opravena zásluhou rodiny Urbanských, které patøí také objekty bývalého mlýna a jsou v ní konány pøíležitostné bohoslužby.
V sobotu a nedìli 17. - 18. 8. 2013 budeme spoleènì se èleny o. s. Radkov a místními dobrovolníky ošetøovat a hnojit stromy v lipové aleji mezi Radkovem a Dubovou na Vítkovsku. Chceme tak pøispìt k zachování tohoto významného a v kraji ojedinìlého krajinotvorného stromoøadí.
Aktuálnì probìhla zpáva o našich snahách také v jiných médiích. Zde jsou odkazy na nìkteré z nich:
Na severním opavském pøedmìstí, v Palhanci, stojí nejstarší, nepøetržitì existující mlýn ve Slezsku. Jako døevìný vodní mlýn o jednom složení jej nechal postavit sám opavský vévoda Mikuláš II. a listinou ze 13. 3. 1362 daroval plat z tohoto mlýna a k nìmu pøilehlých pozemkù své dceøi Annì. Po více než pìti stech letech, v roce 1876, prodal tehdejší majitel Anton Springer, syn známého opavského textilního podnikatele, mlýn i s krupníkem a pøistavìnou olejnou Janu Herberovi.
Pøíspìvek reaguje na sílící zájem o drobnou sakrální architekturu a její obnovu. Zamìøuje se na motivace aktérù k obnovì a analyzuje percepce staveb v regionálních publikacích. Získaná data jsou nahlížená v kontextu pamìti krajiny a funkcí, jež stavby v krajinì plní.
„Když faráø posvìtí kaplièku, nepropùjèí jí tím nìjakou magickou moc. Pùsobí tam poøád síla místa, které naši pøedkové témìø vždycky geniálnì vybrali. A pak samozøejmì i síla lidí, kteøí to dílo budovali, pùsobí i odkaz lidí, kteøí se tu sejdou. A to moje požehnání, to je vlastnì jakési podìkování. Je to podìkování lidem, kteøí na tom díle mìli nìjakou úèast a taky podìkování Bohu, že na tomto místì mùžeme být, setkávat se tu a vnímat jeho poselství.“
(Jan Nepomuk Jiøištì, øímskokatolický faráø z Bìlé pod Bezdìzem. Úryvek z rozhovoru pro týdeník Respekt è. 2/2010)
Pohled na Zálužné s novì postavenou kaplí z doby kolem roku 1900
(vpravo, nad zástavbou obce, haldy velkého, tøípatrového Nitmannova (Lindnerova) dolu)
Osada Zálužné je místní èástí mìsta Vítkova. Leží v hlubokém údolí meandrující øeky Moravice, v centru pøírodního parku Moravice. Dnes je støediskem rekreaèní oblasti. V samotné obci i jejím okolí nacházíme typický krajinný prvek - fenomén, neodmyslitelnì spojený a výrazným zpùsobem charakterizující zdejší kulturní krajinu. Jsou to haldy zaniklých bøidlicových dolù. Osada Zálužné – nìmecky Moradorf, vznikla v roce 1785 na panství Melè, rozparcelováním dvou panských dvorù. Jmenovaly se Dvùr Zálužné (Saluschenhof) a Moravický dvùr (Morahof). Odtud byl také vzat základ èeské i nìmecké podoby jejího jména. Osada vznikla na katastru obce Nové Tìchanovice a zpoèátku byla osadou drobných zemìdìlcù a døevaøù. Zdejší bohatá ložiska bøidlice zaèala být využívána až v první polovinì 19. století. Nejprve v malém rozsahu, jednotlivými majiteli pozemkù. Tam, kde její ložiska vycházela na povrch, byla i bez vìtšího technického zázemí, relativnì snadno tìžitelná.
Na kopci Nikelsberg[1], prudce se zvedajícím nad øekou Moravicí, západnì od Zálužného, stojí již nìkolik století stará kamenná kaple. Její zasvìcení ètrnácti svatým pomocníkùm v nouzi je v širokém okolí pomìrnì neobvyklé[2]. Kdy byla na tomto místì kaple poprvé postavena, nevíme. S nejvìtší pravdìpodobností to bylo nìkdy v první polovinì 17. století, v dobì tøicetileté války nebo možná už pøed ní. V ústním podání pùvodních obyvatel Nových Tìchanovic se tradovalo, že zde stála již kolem roku 1600 a že již tehdy k ní chodila procesí. Pravdìpodobnìjší však je, že se zdejší poutní tradice rozvinula v období útrap, bídy a rozvratu na konci tøicetileté války, kdy byl zdejší kraj obsazen švédskými vojsky. Na Müllerovì mapì Moravy z roku 1716, stejnì jako na Vielandovì mapì Opavského knížectví z roku 1736 ji nenajdeme. Neznamená to však nutnì, že na poèátku 18. století kaple neexistovala. Obì mapy mají pomìrnì malé mìøítko[3] a drobné objekty nepostihují. Zato na mapì prvního rakouského vojenského mapování z doby po roce 1764 je již kaple jasnì zakreslena. Stejnì jako na dalších historických mapách z pozdìjších let.
První špitál na území Opavy pocházel ze 14. století a byl dílem opavského knížete Mikuláše. Do 80. let 18. století jich vzniklo ještì pøibližnì pìt.
V roce 1800 byl zahájen èásteèný provoz v Heiderichovì nemocnici na Beethovenovì ulici. Ten byl však po ústupu vojsk z bitvy u Slavkova roku 1805 pøerušen a nemocnice byla zdevastována. O dva roky pozdìji už byla nemocnice provozuschopná a nesla název Heiderichùv institut.
Na kopci Nikelsberg
Al�b�tina zahrada
Kaple Brumovice
T�chanovice
