„Kdy fará posvtí kapliku, nepropjí jí tím njakou magickou moc. Psobí tam poád síla místa, které naši pedkové tém vdycky geniáln vybrali. A pak samozejm i síla lidí, kteí to dílo budovali, psobí i odkaz lidí, kteí se tu sejdou. A to moje poehnání, to je vlastn jakési podkování. Je to podkování lidem, kteí na tom díle mli njakou úast a taky podkování Bohu, e na tomto míst meme být, setkávat se tu a vnímat jeho poselství.“
(Jan Nepomuk Jiišt, ímskokatolický fará z Blé pod Bezdzem. Úryvek z rozhovoru pro týdeník Respekt . 2/2010)
Slova pátera Jiišt se velmi dobe hodí jako úvod lánku o znovuvysvcení opravené a rekonstruované kaple, stojící na návsi malé osady Nové Záluné, kaple, o ní mnozí lidé, i ti, kteí bydlí v okolních obcích, moná ani nevdí. A asi by také ani nevdli, kde hledat osadu Nové Záluné. A pesto se na tomto míst v sobotu 13. listopadu 2010 sešlo více ne padesát lidí z blízkého i vzdálenjšího okolí, lidí, kteí chtli být pítomni slavnostní mši, pi které byla kaple posvcena.
Kaple byla postavena na poátku 20. století na návsi osady Hertmanice (Erdmannsdorf), osady, kterou v roce 1797, na pozemcích rozparcelovaného panského dvora Záluné (Saluschen), zaloil tehdejší majitel Vikštejnského panství Jan Erdmann z Tencina. A na pam tohoto inu dal osad i své jméno. Osada Erdmannsdorf vdy náleela k Radkovu a tak je tomu a do souasné doby. Jene její vývoj nebyl úpln jednoduchý a pímoarý.
V jejím tsném sousedství ji tehdy stálo šest stavení, která, oznaená popisnými ísly 1 – 6, náleela k sousední osad Moradorf (Záluné), leící nco pes kilometr dále na jihozápad, v údolí eky Moravice. Ob osady byly z velké ásti osídleny horníky a dlníky, pracujícími v okolních bidlicových lomech. Po druhé svtové válce, kdy byli zdejší, nmecky mluvící obané, ve vysidlovacích transportech odvezeni do Nmecka, se do tchto vsí pisthovali noví obyvatelé. A tehdy byly Hertmanice administrativn sloueny s uvedenými šesti záluenskými statky a dalšími dvma domy, které stojí na katastru sousední obce Mel. Tím vznikla dnešní osada Nové Záluné. Pifaeny byly Hertmanice od svého vzniku do Radkova. Jak se osada postupn, v souvislosti s rozvíjející se tbou bidlice rozrstala, pociovali zdejší obyvatelé stále vtší potebu mít ve své osad i kapli. Proto na základ jejich spolené iniciativy došlo v prvních letech 20. století k vybudování zdejší kaple. A pro její stavbu bylo našimi pedky, eeno slovy pátera Jiišt, „geniáln vybráno“ místo. Místo, které velmi citliv a esteticky vyplnilo jedinou, tehdy ješt nezastavnou ást zdejší návsi. O tom se me dodnes kadý, kdo do Nové Záluné po jediné oficiální píjezdové komunikaci od Radkova pijídí, pesvdit.
Hertmanická kaple byla od poátku zasvcena Pann Marii, Matce Ustaviné pomoci a její obraz byl umístn nad oltáem. Zdejší kraj byl chudý a lidé, tce pracující na okolních polích a v bidlicových dolech vdy Pannu Marii o pomoc prosili. Tké období první svtové války se také neblaze zapsalo do osud osmi zdejších rodin, jejich lenové našli na válených bojištích svou smrt. Na jejich památku byl místními obyvateli ve dvacátých letech ped kaplí postaven pomník, který nese jejich jména. Jejich podoby, které byly na porcelánových destikách nad jmény padlých umístny, se však ji nedochovaly. Po druhé svtové válce byla ást pomníku s nápisy pekryta, deska v dolní ásti pomníku zniena a na vrcholu pomníku, nad pvodním kíem, který zde jako jediný petrval, se objevila a dlouhá léta pak zstávala rudá hvzda. A do poátku šedesátých let kaple ješt alespo obas slouila svému úelu a byly v ní as od asu konány bohosluby. A místní i nkteí pespolní obyvatelé dodnes vzpomínají, e se v kapli kadý den zvonilo poledne i veerní klekání. Postupem asu však i tato pkná tradice zanikla a kaple na návsi jen stála a pomalu chátrala. Ale je poteba íci, e i v té dob, jako jediná, samotnou náves krášlila. Postupn byl zrušen zdejší obchod, zanikla místní hospoda a uzavena byla i zdejší jednotídní škola.
Osada se pomalu vylidovala a jednotlivé usedlosti se postupn, zejména od poátku sedmdesátých let, stávaly rekreaními objekty. A práv pée nových majitel zachránila nejen jednotlivé zdejší usedlosti ped naprostou zkázou, ale v nedávných letech se ukázalo, e zdejším obanm není lhostejný ani osud místní kaple. A tak se ped nkolika lety, zejména zásluhou dvou z nich, pán Radima ajky a Richarda ernína zaaly postupn rozbíhat iniciativy, vedoucí k obnov zdejší, ji znan zchátralé kaple. Iniciativy, které nejprve vedly k zajištní pevodu kaple z majetku církve, je na její renovaci jen velmi obtín hledala prostedky, do majetku obce Radkova. Iniciativy, které, za vydatné a velmi úinné spolupráce vedení obce vedly k získání finanních prostedk, pocházejících mimo jiné z grant a také i dar a dotací zdejších, dnes v Nmecku ijících pvodních obyvatel, jejich pedkové kapli ped více ne sto lety stavli. Iniciativy, které obnášely nevyíslitelné mnoství hodin práce, shánní a starání obou dobrých duch, jejich myšlenka na opravu stavby stála na poátku celé akce. A bez nich by se toto, ve srovnání s jinými snad relativn malé, ale svým významem obrovské dílo neuskutenilo. Jeho význam spoívá nejen v tom, e bylo opraveno nco, co je pirozenou souástí zdejší kulturní krajiny a ve své souasné podob krášlí obec, ale zejména v tom, e místní obané i všichni ostatní, kdo se na tomto díle podíleli, dali najevo svou sounáleitost s prostedím, v nm ijí. Svj vztah ke svému domovu, k tomu, co je jeho souástí. Ke
své obci. ekli tím, e jsou tady doma a e na tom, jaký jejich domov je, jim záleí.
A tak byla v sobotu 13. listopadu v Nové Záluné obnovená kaple Panny Marie, Matky Ustaviné pomoci, pi slavnostní bohoslub meleským faráem, za úasti velkého mnoství lidí, znovu posvcena. Byla znovu uvedena do ivota malé, dnes tém neznámé a relativn nevýznamné osady Nové Záluné. Ale tento slavnostní akt svým významem velikost obce daleko pesahuje. Vypovídá toti o novém vztahu lidí k jejich domovu. A souasn, eeno slovy pátera Jiišt, je „
podkováním lidem, kteí na tom díle mli njakou úast a taky podkováním Bohu, e na tomto míst meme být, setkávat se tu a vnímat jeho poselství.
Kaple ped opravou:

