Historie Matičního domu v Opavě

Rybí trh je jedním ze tří historických opavských náměstí a byl zastavěn již od středověku. Od počátku se nazýval Smolný trh, protože se zde prodávala smůla pro opavské právovárečné domy, později se zde o Vánocích prodávaly ryby (odtud také název Rybí trh). Jedná se o malé trojúhelné náměstí, nejmenší se středověkých tržišť, od hlavního náměstí odděleno hmotou farního kostela, kolem kterého byl až do r. 1789 hřbitov s kaplí sv. Michala (vyhořela r. 1758). 

Kolem náměstí nebylo nikdy příliš mnoho klasických městských domů. Západní frontu tvořila komenda řádu německých rytířů s řádovou kaplí sv. Alžběty a byty farního duchovenstva, dále zde byla městská pěchotní a jízdní kasárna, pivovar, uprostřed náměstí stál tzv. kostelníkův dům (nejstarší opavská škola, připomínána snad již v 70. letech 14. stol.). Pouze východní strana, která nás v souvislosti s vnitroblokem zajímá, byla ve středověku zastavěna měšťanskými domy. Protože na Rybím trhu byly usazeny zejména střední vrstvy právovárečníků a řemeslníků, nemůžeme příliš počítat s celozděnými domy, zřejmě převažovaly domy dřevěné, hrázděné nebo jen částečně zděné. Víme, že na Rybím trhu byly tři právovárečné domy, které měly zřejmě zděné sklepy. Východní frontu náměstíčka tvořila do r. 1689 řada 9-10 měšťanských domů. V r. 1689 město vyhořelo (bylo zničeno 321 domů, farní kostel, komenda řádu německých rytířů a kaple sv. Alžběty na Rybím trhu). Tzv. Požární obraz z doby 1690-1700 nám ukazuje, jak tato část města tehdy vypadala. Na místě vnitrobloku zůstala pustina a spáleniště, na němž zůstal stát pouze jeden dům na nároží Rybího trhu a dnešní ulice Almužnické. Předpokládáme, že tento dům byl (alespoň částečně) zahrnut do pozdější zástavby a existuje v podstatě dodnes.

Historie Matičního domu na Rybím trhu sahá do doby okolo roku 1840. V roce 1880 se stal majetkem českého spolku Matice opavské. Tato nemalá investice vyřešila základní problém další existence a rozvoje spolku, neboť tak vzniklo středisko, kolem něhož se pak utvářel další organizační, společenský i hospodářský život českého obyvatelstva v Opavě.

V prostorách domu postupně nalezly své útočiště další české spolky a organizace, jimž Matice opavská poskytla přístřeší či sama je zřídila. Jejich počet byl úctyhodný – nakonec zde sídlilo 21 různých organizací. Rostoucí nároky na prostory vyvolaly nejen stavební úpravy domu, ale Matice opavská přikupovala i vedlejší budovy, které dnes tvoří celou stranu náměstí.

Matiční dům se tak stal působištěm celé řady významných slezských osobností a v jeho prostorách se uskutečňovaly události, které dnes tvoří významnou část dějin Opavy minulého století – hrála se zde česká divadelní představení, pořádaly koncerty, přednášky, kulturní večery, plesy, věhlasné matiční dny, schůze a různá jednání, byla zde Matiční a později i veřejná knihovna, Muzeum Matice opavské, loutkové divadlo. Matiční dům se stal srdcem i tepnou českého života v západním Slezsku.

Zlom nastal až v roce 1938, kdy funkcionáři Matice opavské a také její pracovníci a aktivní členové museli narychlo opustit Matiční dům a město, aby se zachránili před nacisty. Matice přestala existovat, majetek byl zlikvidován, Matiční dům zabaven. 

Po osvobození Opavy a Slezska funkcionáři, kteří přežili a vrátili se zpět, znovu obnovili činnost Matice opavské a poničený Matiční dům byl opraven, aby opět zaujal významné postavení v životě města, nyní již českého. Ale přišel únor 1948, který opět ukončil existenci Matice opavské. Matiční dům připadl „všemu lidu“ a postupně sloužil k nejrůznějším účelům: byla zde školní družina, školní jídelna, pobočka studia Čs. rozhlasu v Ostravě, Lidová škola umění, archiv Pozemních staveb a jiné. Budova, která postupně chátrala a měnila svůj vzhled, nebyla vrácena původnímu majiteli ani v roce 1968, kdy na krátké čtyřleté období Matice – již jako slezská - opět obnovila svou činnost.