Náhrobek Elisabety Braunové

Městský hřbitov v Opavě je nejen místem posledního odpočinku zesnulých. Je také jedním z míst, kde se můžeme setkat s řadou pozoruhodných pomníků a soch. K těm patří i náhrobek Elisabety Braunové, který můžeme vidět v evangelické části hřbitova, nedaleko nové smuteční síně. V dramatickém výjevu náhrobku vytesaného z jednoho kusu pískovce vidíme na vyvýšeném soklu postavu plačící ženy v rozevlátém rouchu, jak se naklání nad kamennou čtyřbokou rakví a vztaženou rukou si zakrývá tvář plnou zoufalství. V tomto tragickém gestu je mistrně obsaženo podobenství žalu. Pocit deja vu může před náhrobkem prožít ten, kdo někdy viděl dílo jednoho z nejslavnějších barokních sochařů Matyáše Bernarda Brauna, totiž náhrobek Anny Miseliusové na hřbitově v Jaroměři. Sochař Braun jej zhotovil pro svou tchýni roku 1722 a nás logicky napadne otázka, co dělá toto dílo zde v Opavě? Pátrání po odpovědi nás zavede od Elisabety, rozené Zerhové k jejímu manželovi Edmundu Wilhelmu Braunovi, který nechal po smrti své třicetileté manželky v roce 1920 náhrobek zhotovit. Edmund Wilhelm Braun pocházel ze severu Badenska, v Heidelberku studoval archeologii, dějin umění a filosofii. Do Opavy se dostal roku 1897, když přijal nabídku, aby se stal ředitelem muzea s novou výstavní budovou postavenou o dva roky dříve. V této funkci působil do roku 1935. Výčet jeho dalších aktivit, funkcí a zásluh je velmi rozsáhlý. Byl výborným znalcem evropského gotického, renesančního i barokního umění. Samozřejmě znal velmi dobře dílo svého slavného barokního jmenovce, sochaře M. B. Brauna a byl také držitelem originálního modelleta – zmenšeného modelu právě zmíněného náhrobku z Jaroměře. Dosud se nikomu nepodařilo zjistit jméno zručného sochaře, který kopii Braunovi sochy pro Brauna vytvořil. Třeba se nové informace objeví, až se bude náhrobek někdy v budoucnu restaurovat. Opravu by si tato břečťanem obrůstající památka jistě zasloužila.