Historický vývoj prostoru za Slezankou

Příspěvek Mgr. Romany Rosové, který přiblížil historický vývoj lokalit za Slezankou a bývalé městské tržnice.  Autorka jej přednesla jako úvodní vstup veřejné debaty, kterou ve středu 26. září uspořádalo o.s. Za Opavu v refektáři Domu umění v Opavě k záměrům výstavby velkoplošných komerčních center PLAZA a Opava City.

Historický vývoj prostoru za Slezankou
Opava patří k nejstarším městům u nás. Počátky města se počítají od r. 1224, kdy král Přemysl Otakar I. potvrdil opavským měšťanům privilegia. protože se jednalo o kodifikaci již existujícího stavu, můžeme předpokládat, že město existovalo již před tím. Badatelé většinou datují vznik města do let 1213-1224. Od počátku byla Opava nějakým způsobem hrazena vůči svému okolí. Nejprve se snad jednalo o pouhý příkop s valem, ale od 40.-50. let 13. stol. se začíná s budováním městských hradeb, zřejmě v té době již kamenných. Nejstarším prostorem ve městě bylo Horní náměstí, k němuž brzy přibylo náměstí Dolní a obě byla spojena ulicí Mezi Trhy. V první čtvrtině 13. stol. po vybudování opevnění byl půdorys města doplněn o ulici Na Valech a Solnou, za kostelem P. Marie bylo založeno třetí (nejmenší) opavské tržiště – Rybí trh.

1. Prostor vnitrobloku za Slezankou na tzv. Požárním obrazu Opavy po r. 1689

Vývoj vnitrobloku za Slezankou úzce souvisí s vývojem Horního náměstí, ulice Ostrožné a Rybího trhu, které patří k nejstarším ve městě a které spolu s ulicí Popskou vnitroblok vymezují. Zatímco zástavba Horního náměstí i ulice Ostrožné se v minulosti příliš neměnila a tvořily ji obytné domy na dlouhých úzkých parcelách (na Horním náměstí mezi ně patřila i budova radnice), jejichž zadní trakt, zastavěný především hospodářskými a provozními objekty (až do 19. stol. většinou dřevěnými), zasahoval do vnitrobloku, část přiléhající k Rybímu trhu prošla zajímavým vývojem.

Rybí trh je jedním (nejmenším) ze tří opavských náměstí a byl zastavěn již od středověku. Od počátku se nazýval Smolný trh (Pechring), protože se zde prodávala smůla pro opavské právovárečné domy, později se zde o Vánocích prodávaly ryby (odtud také název Rybí trh). Jedná se o malé trojúhelné náměstí, nejmenší se středověkých tržišť, od hlavního náměstí odděleno hmotou farního kostela, kolem až do r. 1789 hřbitov s kaplí sv. Michala (vyhořela r. 1758). Kolem náměstí nebylo nikdy příliš mnoho klasických městských domů. Západní frontu tvořila komenda řádu německých rytířů s řádovou kaplí sv. Alžběty a byty farního duchovenstva, dále zde byla městská pěchotní a jízdní kasárna, pivovar, uprostřed náměstí stál tzv. kostelníkův dům (nejstarší opavská škola, připomínána snad již v 70. letech 14. stol.). Pouze východní strana, která nás v souvislosti s vnitroblokem zajímá, byla ve středověku zastavěna měšťanskými domy. Protože na Rybím trhu byly usazeny zejména střední vrstvy právovárečníků a řemeslníků, nemůžeme příliš počítat s celozděnými domy, zřejmě převažovaly domy dřevěné, hrázděné nebo jen částečně zděné. Víme, že na Rybím trhu byly tři právovárečné domy, které měly zřejmě zděné sklepy. Východní frontu náměstíčka tvořila do r. 1689 řada 9-10 měšťanských domů. V r. 1689 město vyhořelo (bylo zničeno 321 domů, farní kostel, komenda řádu německých rytířů a kaple sv. Alžběty na Rybím trhu). Tzv. Požární obraz z doby 1690-1700 nám ukazuje, jak tato část města tehdy vypadala. Na místě vnitrobloku zůstala pustina a spáleniště, na němž zůstal stát pouze jeden dům na nároží Rybího trhu a dnešní ulice Almužnické. Předpokládáme, že tento dům byl (alespoň částečně) zahrnut do pozdější zástavby a existuje v podstatě dodnes.

V r. 1707 si spáleniště vybrala opavská měšťanka Justina Tomášová ke stavbě sirotčince u sv. Michala, na níž věnovala své peníze. Sirotčinec (či sirotčí špitál) byl pojmenován podle blízké kaple sv. Michala a jeho stavba byla dokončena v r. 1709. Skoro současně byl hned vedle (na druhé straně Almužnické ulice, v místech dnešní fary) postaven městský špitál sv. Josefa, později tzv. Friedenthalův špitál s chudobincem (byl zde až do poč. 20. stol.).

Sirotčinec sv. Michala měl původně půdorys písmene L (podél ulice Almužnické a Rybího trhu), později byla na straně náměstí přistavěna hospodářská budova. V průčelí do náměstí byla malá věžička. V zadním traktu, do vnitrobloku, byla velká zahrada a hospodářské zázemí.

13. března 1787 sirotčinec zrušen. Hned na to, 21. července 1787 koupil dům v dražbě za nejvyšší nabídku 1560 zl. Karel Czeike z Badenfeldu. Badenfeldové byli bohatým obchodnickým rodem (obchodovali se suknem), v r. 1771 byli povýšeni do šlechtického stavu. kromě textilní manufaktury v Opavě vlastnili také několik bohatých velkostatků, např. Fulnek či Slezské Rudoltice. Dům, který koupili v Opavě, měl zřejmě sloužit jako jejich městské sídlo a budovu, která dříve sloužila jako sirotčinec, přestavěli pro potřeby pohodlného bydlení. Přestavba začala zřejmě již v r. 1787 nebo krátce po něm a k jejímu dokončení zřejmě došlo před r. 1820, kdy zde v době Opavského kongresu bydlel hrabě Golovkin z družiny ruského cara. Badenfeldové dům přestavěli tak, že k existujícímu půdorysu L přistavěli další 2 křídla, takže vznikla čtyřboká budova s vnitřním nádvořím, připojili hospodářskou budovu, takže vzniklo delší křídlo podél náměstí. Tuto podobu zachycuje veduta G. Fritsche z r. 1829 i indikační skica z r. 1836. U domu byla v zadní části (směrem do vnitrobloku) pěkná zahrada, o níž nás informuje E. Kreuzinger ve své kronice Opavy z r. 1862.

Indikační skica je také prvním opravdu kvalitním zobrazením námi sledovaného prostoru. Vidíme na ní, že do vnitrobloku stále zasahovaly zadní trakty domů na Horním náměstí a Ostrožné ulici (na severu a východě), na západní straně byl prostor formován badenfeldovským domem a městským špitálem, na jihu sporadickou zástavbou převážně obytných a provozních budova na ulici Popské. Celý areál byl rozdělen dvěma rovnoběžnými ulicemi, kolmými na Horní náměstí. jednalo se o ulici Radniční, vedoucí kolem radnice, a ulici Pivovarskou (později Poštovní). Na ulici Radniční kolmo ústila ulička Almužnická mezi městským špitálem a badenfeldovským domem.

V r. 1848 kopila dům od Badenfeldů Karolína Meinertová, která zde pak bydlela, ale dům i pronajímala (např. od 17. listopadu 1858 do 1. října 1859 byla v budově kancelář hlavního vojenského zásobovacího úřadu).

V r. 1871 koupila dům Kongregace Dcer Božské lásky, která zde zřídila Mariánský ústav pro bydlení a vzdělávání chudých dívek. Před otevřením ústavu sestry dům adaptovaly pro pohodlné bydlení i všechny ostatní činnosti. V r. 1887 pak nechaly přistavět boční křídlo s kaplí. Poté, co přestala budova dostačovat, odešla kongregace v r. 1907 z Rybího trhu do nové budovy na Kylešovském kopci.

V r. 1909 se majitelem budovy stalo město Opava a bývalý mariánský ústav adaptovala pro potřeby učňovského domova spolku Nordmark. Kromě domova sem byla umístěna také knihovna 1. rakousko-slezského německého knihovního spolku (v 1. patře), městský domov péče o mládež pro zanedbané chlapce, dívčí a chlapecký útulek Ženského vzdělávacího spolku. Současně byl v té době zrušen sousední Friedethalský špitál (na místě dnešní fary), budovy byly zbořeny a na jejich místě postaveny 2 obytné domy (jeden z nich vlastnil lékař a byla zde i lékařská ordinace).

15. ledna 1921 byla německým lidovým knihovním spolkem založena německá městská knihovna a umístěna do 1. patra domu na Rybím trhu 4. V r. 1930 byla knihovna přestavěna. Čítárna byla přestropena novým stropem a vyzdobena freskou Rozsévače od Paula Gebauera.

Zástavba vnitrobloku zůstala beze změn až do 2. světové války, k větší stqavební akci došlo v r. 1931, kdy byla za budovu knihovny postavena měnírna elektrického proudu podle plánů opavského stavitele Ericha Geldnera. V r. 1942 plánovali Němci celý vnitroblok asanovat a téměř celou plochu měla zaujmout budova nové, monumentální radnice. K realizaci těchto plánů nakonec nedošlo.

Válečné události ale podobu vnitrobloku razantně změnily. Ačkoliv jen menšina budov byla zničena natolik, že by byla nutná jejich demolice, byl celý vnitroblok srovnán se zemí a dlouhou dobu zde zůstalo prázdné místo. Teprve v 50. a 60. letech 20. stol. byl většina proluk v jádru zastavěna. Horní náměstí získalo nový ráz – byly postaveny vícepodlažní domovní bloky s plochými střechami, přestavěno divadlo, pouze západní strana, přiléhající k vnitrobloku, nebyla dlouho uzavřena. K její zástavbě restaurací Slezanka došlo až poč. 70. let. Bývalý Mariánský ústav byl v r. 1948 změněn na divadelní studio Divadla Zdeňka Nejedlého, které zde spolu s maskérnami, kostymérnami a rekvizitárnami bylo do nedávné doby.

2. Prostor vnitrobloku za Slezankou na pohledu z ptačí perspektivy z 1. pol. 18. stol.


3. Prostor vnitrobloku za Slezankou na indikační skice z r. 1836


4. Prostor vnitrobloku za Slezankou na Labitzkého plánu města z r. 1876 – č. 46 – Mariánská ústav, č. 48, 49 – městský špitál s chudobincem, č. 40 – hasičský sklad, č. 37 – radnice


5. Bývalý Mariánský ústav a městský špitál před r. 1910


6. Zástavba vnitrobloku za Slezankou ve 30. letech 20. stol.


7. Nerealizovaný plán na přestavbu radnice z r. 1942


8. Plán válečného poškození Opavy z r. 1945 – žlutě – nejvíce poškozené budovy, černě – nepoškozené


9. Prostor vnitrobloku za Slezankou v r. 1961