Židovství

Autor: o.s.Za Opavu - Adam ďż˝ďż˝astnďż˝ <Adasstastny(at)seznam.cz>, Téma: Židovský hřbitov Opava, Vydáno dne: 15. 09. 2012

Vítejte u nového tématu, kterému se bude o. s. Za Opavu věnovat – židovství.
Pro zájemce z vašich řad se na našich stránkách budou objevovat články, které s touto tématikou souvisejí. Znamená to tedy, že se budete dozvídat informace o životě Židů, tedy národa tak často neprávem odsuzovaného.

Na úvod bychom si mohli osvětlit důvod tohoto nového tématu. Vše se má tak, že k 31. 7. 2012 ukončila v Opavě svou činnost nezisková organizace Areka ZO ČSOP, která se židovstvím dlouhodobě zabývala a našemu sdružení předala k projektu veškeré podklady.

Areka již uskutečnila několik akcí, které si možná budete pamatovat z dřívějších let – např. Festival židovské kultury či průvodcovství na židovském hřbitově v Opavě v rámci Dnů evropského dědictví. Ano, někteří z vás možná právě teď zjistili, že v Opavě máme židovský hřbitov. To však ani v nejmenším nevadí, protože o všem se zde dozvíte více ...

Židovství (judaismus) je monoteistické náboženství, jakým je např. křesťanství. Je základem dvou nejrozšířenějších náboženství ve světě – křesťanství a islámu. Základem, ze kterého vychází, je hebrejská Bible obsahující tři části: Tóra, Proroci a Spisy. Tóra (Nauka) se skládá z Pěti knih Mojžíšových – Berešit (Genesis), Šemót (Exodus), Vajikra (Leviticus), Be Mibar (Numeri) a Dvarim (Deuteronomium). Kromě psané formy – Tóry – existuje také zprvu ústně předávaná Tóra, která je označována jako Talmud. Lze říci, že židovstvím je označován celek skládající se z náboženství, kultury a národnosti, tedy z historie, jazyka, země, tradic, zvyků, liturgie, filozofie, literatury, etiky apod.

„Nábožensko-právní diskuze jsou v Talmudu doplněny poznatky i z jiných oblastí vědění a ty se ještě prolínají vyprávěcími texty. (…) Jsou zde zachyceny události ze života učenců, dále etická ponaučení, podobenství a historické informace různého druhu. (…) Myšlenky zachycené v Talmudu, této velkolepé sbírce židovského vědění, umění, dialogu a dialektiky, tvoří pestrou směsici názorů, vyslovovaných generacemi různých učenců v různé době.“ (Zdroj: Židovské muzeum v Praze: Židé – dějiny a kultura).

Symboly judaismu jsou Davidova hvězda a menora. Davidova hvězda je hexagram (6-ti cípá hvězda), který tvoří dva do sebe vzájemně propletené rovnostranné trojúhelníky. Není to však původní znak. Objevuje se sice již ve 14. století, nicméně jako oficiální znak je uznáván až od století devatenáctého, kdy si Židé hledali nějaký jednoduchý a srozumitelný znak. Starším symbolem, užívaným od středověku, je menora. Jde o sedmiramenný svícen, jež hořel věčným světlem v Chrámu. Kromě menory existuje ještě osmi či devítiramenný svícen, Chanukija, který se zapaluje na Chanuku (s tímto a ostatními svátky se seznámíme později).

Historie židovství sahá 4000 let nazpět. Tehdy Abrahám, první člověk, jenž věřil v boha, uzavíral smlouvy právě s bohem. Mimo jiné, že dostane Kananejskou zemi, když opustí Babylonii se svou ženou Sárou. Poté po něm bůh chtěl, aby se obřezal a nadále obřezával i své syny, jakožto znamení smlouvy.

Okolo roku 1700 př. n. l. odešli Abrahámovy děti z Kanaánu od Egypta z důvodu hladomoru. Po dvou generacích je tam však začali chápat jako nepřátele a všichni byli zotročeni. Faraón odmítl propustit Abrahámův lid z otroctví, načež, dle smlouvy Abraháma s bohem, na ně bůh seslal řadu pohrom (deset egyptských ran) a izraelité (biblické označení židovstva) vedení Mojžíšem opustili Egypt. Na hoře Sinaj předal bůh Mojžíšovi deset přikázání, které napsané na dvou kamenných deskách po návratu do Kanaánu uložili do Archy úmluvy.

Návrat zpět do „Země zaslíbené“ však nebyl jednoduchý – museli totiž zvítězit nad kmeny, jež mezitím osídlili tuto opuštěnou zemi. Až jeden z prvních izraelitských králů David (vládl v letech 1006 - 965 př. n. l.) dobyl Jeruzalém. Jeho syn Šalamoun nechal vystavět Chrám, do kterého umístil Archu úmluvy.

Asi o 400 let později dobyli Jeruzalém Babyloňané, zbourali Chrám a mnoho Židů odešlo do vyhnanství. Vrátili se, jakmile obsadili Babylonskou říši Peršané s Kýrosem v čele. A právě Kýros postavil Druhý chrám. Kolem roku 44 n. l. zemi ovládali Římané, kteří tolerovali místní náboženství. Nicméně zélótům, neukázněné menšině, se tato nadvláda nezamlouvala a vzbouřili se. Římané začali Jeruzalém obléhat a roku 70 n. l. zničili Druhý chrám a umučili několik rabínů. Roku 135 n. l. proběhla neúspěšná vzpoura, po které mnoho Židů odešlo ze země a rozptýlili se po světě (židovská diaspora).

Zdroje:
www.zidovskaobecdecin.wz.cz
http://www.coloringpages7.com (obr.)
http://www.thecolor.com (obr.)
Lucie Lomičová, SOČ, Hledání židovské historie, Opava
Světová náboženství v kostce, Rebo productions
Archív sdružení Areka.