![]() |
|
Stav před rekonstrukcí | Stav po celkové rekonstrukci |
Komplexní rekonstrukce o finančním objemu cca 112 miliónů korun získaných převážně v balíku dotací z evropských fondů nabídla investorovi možnost řešení daného zadání bez kompromisů a realizovat náročné představy zadavatele a projektantů i veškeré požadavky, které jsou na provoz podobných moderních společenských prostor v současnosti kladeny. Jaký je celkový výsledek rekonstrukce prověří teprve čas. Již nyní se ale můžeme pokusit shrnout alespoň nejzásadnější klady a zápory a zhodnotit první dojmy, které v nás realizovaná akce budí.
Bývalá bankovní budova v centru Opavy je postavena v novobarokním slohu s vysokým sloupovým řádem na fasádě (v podobném duchu barokního historismu byly vystavěny v letech 1907 a 1911 další budovy c.k. mocnářství na nedalekém Bezručově náměstí.). V hlavním městě rakouského Slezska – v Opavě stavba nové banky v novobarokním slohu ve vědomí tehdejší společnosti našla své přirozené místo. Konzervativní důraz na tradice, zdání solidnosti a solventnosti jsou typickými znaky, které si budova bývalé banky nese. Stavba bez větších šrámů přečkala válku i období socialismu a ranného kapitalismu až do roku 2005, kdy zakončila svou jednu velkou éru, aby po rekonstrukci získala zcela novou funkci multikulturního a společenského prostoru.
Konceptem rekonstrukce budovy na Obecní dům bylo zachování maxima z původní architektury, včetně interiérů a provedení nejnutnějších změn, které si vyžaduje nový provoz, očištění prostoru od nevhodných novodobějších prvků, umožnění vyznění slavnostní formální společenské atmosféry, uplatnění nových výtvarných prvků v historizující architektuře a projasnění prostorového plánu několika smělými stavebními řezy.
V exteriéru byly restaurátorskými metodami vyčištěny všechny pískovcové dekorativní prvky, plochy a sochy. Omítky fasád, tvořené třemi různými strukturami, byly pečlivě vyčištěny a doplněny, stejně jako chybějící nebo poškozené štukové prvky. Na jižní straně přibylo jednoduché kovové schodiště umožňující přístup na terasu kavárny z parku. Na střechu se vrátila pálená glazovaná taška, jejíž původní kusy se nalezly v podkroví. Klempířské prvky a oplechování bylo doplněno podle dobových plánů a fotodokumentace. Vnitřní cenné prostory, vstupní a hlavní schodiště s přilehlými prostorami a sál prvního patra, byly vyčištěny od nánosů nepůvodních nátěrů, chybějící části štukatéři doplnili, kovové prvky zábradlí očistili, natřeli a nazlatili pasíři. Krásné nové dveře klubu Art, dokonalé repliky původních oken a dveří udělali společně s repasí původních dveří v truhlářské dílně v Krnově. Na všechna okna byly našroubovány kopie původních kliček a kování (škoda jen, že byly užity nepůvodní ploché křížové šrouby a nebyla vrácena ani jedna opravdu originální klička). Ve dveřích i oknech byly vyspraveny a vyleštěny původní vitráže a fasetovaná skla. V prvním patře byly repasovány dveře původního bankovního sejfu.
Výsledný rekonstruovaný interiér je funkčně rozdělen do několika prostor. Základem je vstupní schodiště s halou, z níž vychází centrální schodiště prostupující jádrem budovy. Za vstupním schodištěm je recepce a výtah, v přízemí je také vstup z haly do kavárny s terasou situovanou na západní stranu směrem do zeleně parku a salónek. Půdorys prvního patra naplňuje především prostor expozice historie města, která má být otevřena na jaře 2010. Ve druhém patře je na východní straně situována výstavní galerie. V ostatních prostorech patra jsou umístěny kanceláře a na západní straně salónek s druhou terasou. V suterénu je vytvořen klubový prostor se samostatným vstupem, foyerem, barem a potřebným zázemím.
Prostorové členění budovy vychází z původního plánu, jako středobod zůstává centrální schodiště Celou budovou nenápadně prochází nově vytvořena výtahová šachta. Proměněný je prostor galerie ve druhém patře, který je pojednán jako jedna podélná místnost kolmá k většině ostatních společenských prostor. Galerie vznikla vybouráním dvou příček. Zásadnějšími změnami prošel prostor prvního patra určený pro připravované muzeum, byla vybourána jedna příčka a vybudováno několik nových průrazů. Úpravy nyní umožňují volný pohyb návštěvníka novým kontinuálním prostorem, vyjma poslední zadní část, která je bohužel z technických důvodů neprůchodná, čímž je původní záměr instinktivní plynulosti pohybu půdorysem celého muzea mírně narušen. V podkroví byly vybudovány kanceláře, osvětlené světlovody a původními střešními vikýři.
Nešťastně se v interiéru Obecního domu uplatňují především nové dveře a stylizovaný rostlinný motiv. Dobrý záměr přiznání novosti nových dveří použitím soudobého designu a technologie je zcela zmařen zvoleným typem a řemeslným provedením. Výrazné z vnějšku uplatněné panty, samozavírače a mohutná rámová konstrukce společně se zárubněmi vytvářejí dojem těžkopádnosti, naprosto vzdálený potřebné nenápadné eleganci celého zbytku budovy. Dveře mají řadu řemeslných nedostatků. Spoje jednotlivých dílů nelícují, nejsou v rozích. Nátěry většiny nových dveřních zárubní jsou provedeny velmi nekvalitně, je vidět každý tah štětce i kapky stékající barvy. Neodborně provedené přechody mezi zárubněmi a stěnou (nuty v omítce jsou nestejně široké a hluboké, nehledě na to, že nátěry jsou nedotřené a místy dokonce prosvítá podkladní bílá) celý výsledný dojem jen podtrhují.
Poslední ránu novým dveřím zasazují zmatněné skleněné výplně s průhledným stylizovaným florálním motivem, který se uplatňuje i v dalším prostoru Obecního domu, na stěnách kavárny, salónku a na kovových rožních krytech. Uplatnění tohoto motivu, který je výtvarně sám o sobě velmi problematický, je v případě architektury Obecního domu naprosto nevhodný. Jeho užití není navíc ani důsledné (jako leitmotiv Obecního domu se kupodivu neuplatňuje například na informačním systému, který je provedený se zcela jinou výtvarnou koncepcí). Nicméně nechybí na dveřích do recepce,. Návštěvníci tak ke své smůle do recepce nevidí (a samozřejmě recepční nevidí na příchozí), K dokonalému zmatení příchozího ještě přispívá nápis „OKO“ nepochopitelně umístěný v nadsvětlíku. Výtahová šachta s kabinou svědčí pro finančně úsporné řešení. Je možné si představit do honosné budovy poněkud přiměřenější výtah.
Zcela bezradně a nekoncepčně vyznívá v interiéru aplikace různorodých dekorativních prvků, které nijak nekorespondují s architekturou budovy a ani samy o sobě nejeví dostatečnou výtvarnou kvalitu, a to včetně bezesporu finančně nákladné řady porcelánových svítidel a dalších dekorací ve tvaru růže z dílny designera Piršče. Ty v prostředí Obecního domu a v konfrontaci s všudypřítomnými nepřehlédnutelnými výtvarně stylizovanými rostlinnými motivy působí doslova třeskutě.
Dalším problematickým místem jsou podlahy. Jejich pojetí je podřízeno domněle odlišným funkcím členění prostoru. V dochovaných částech budovy byly ponechány historické dlažby, přičemž povedené kopie těchto dlažeb byly umístěny i do ostatních komunikačních prostor před výtahy ve všech patrech. Společenské místnosti jako kavárna a sál purkmistrů mají podlahu tvořenou dřevěnými vlýskami, což je zcela adekvátní povrch. V ostatních prostorách je použito lacině vypadající (a bohužel již poškrábané) marmoleum. V muzeu je položeno černé marmoleum, které vytváří výrazný barevný akord se zlatými zdmi, o patro výše v galerii je podlaha pokryta šedým marmoleem, zatímco v salónku je položeno marmoleum zelené. Prostor Obecního domu působící jinak kompaktně, je rozdílností podlahových materiálů a barev rozdroben. Muzeu i galerii by prospěla spíše dřevěná vlýsková podlaha, která je uplatněna i v jiných společenských místnostech. Naopak podlaha v suterénním klubu je zbytečně nákladná a choulostivá, mohla být vhodněji vytvořena například z kvalitního betonu.
Zřejmě největší estetický problém téměř všech místností jsou řemeslně nezvládnuté povrchy. Povrch stěn není v interiérech jednotný, na jednom místě nalezneme ostrý povrch, skrz který se derou ostrá písková zrníčka, o několik desítek centimetrů dál je omítka zcela hladká . Výsledkem jsou na stěnách nepříjemné optické efekty – fleky. Nejmarkantněji je tento jev možno sledovat v expozici, kde jsou stále ještě prázdné stěny a řemeslné nedokonalosti jsou zde nejviditelnější. V plochách namalovaných nejdražším „zlatým“ nátěrem prosvítají opravy omítky, povrchy jsou stejně jako ve všech místnostech rozdílných struktur. Dobrému výsledku by prospěly omítky hladké (sádrové), v expozici by to jistě umožnilo původně zamýšlené nanášení metálových plátků na stěny a ne jen na pohled levnější nátěr, který postrádá hodně ze zamýšlené efektnosti. Zřetelné opravy omítek po změnách umístění u mnohých zásuvek, krabic, reproduktorů a vypínačů v celé budově jen dokreslují výsledný dojem z diletantsky provedené práce
Mobiliář a nábytek obecního domu je vyroben z části na zakázku, část je zcela adekvátní standardní nabídce obchodních středisek typu Ikea. Pracovní části baru v suterénu i v kavárně jsou vyprojektovány v duchu geometrického minimalismu. Rustikálně designovaný mobiliář, především barový pult v klubu a šatně, masivní lavice v galerii a stoly v muzeu, kontrastují s rádoby moderními vzory na stěnách, židličkami, dýhami sedaček, plastem, nerezí i leštěným dřevem stolů. V galerii lavice působí naneštěstí jako jeden z uměleckých objektů. A opět zcela pokulhává řemeslné zpracování (na výrobu použité, ne zcela vyschlé dřevo již nyní, ani ne měsíc po otevření, praská a tesařské spoje se začínají rozlepovat).
Závěrečné hodnocení nemůže být zcela jednoznačné. Repase a opravy původních prvků a vnějšího pláště budovy lze hodnotit kladně, dá se říci téměř bez výhrad, Na druhou stranu v interiérech můžeme vytknout dlouhou řadu nedostatků, jejichž kompletní výčet nebyl smyslem tohoto článku, který pouze coby příklady zmínil jen ty nejpodstatnější z nich.
Konečné podobě Obecního domu zajisté neprospěla výměna architektonických studií v průběhu vlastní rekonstrukce. Popsané nedostatky jsou především chyby prováděcí firmy, stavebního dozoru, interiérového designéra a důslednosti a potřebné uvědomělosti investora.
Závěrem můžeme konstatovat, že v případě Obecního domu došlo k rekonstrukci, která umožní provoz a fungování Obecního domu v zamýšleném rozsahu. Ale vzhledem k očekáváním, finanční zajištěnosti a prioritám, jaké přestavba a následné využití objektu pro investora a celou Opavu má, byla v tomto případě promarněna jedna velka příležitost vytvořit reprezentativní prostor, který by se svou kvalitou zapsal do kulturních dějin města.
Autorem stavebního projektu je Doc. Ing. Arch. Ivo Klimeš z architektonického studia Simona v Ostravě, autorem interiéru je Jitka Vrbková ze studia RAP s.r.o. v Mikulově, investorem Statutární město Opava, realizátorem Metrostav a.s. Praha
Občanské sdružení Za Opavu
![]() |
![]() |
![]() |
Detail schodiště na terasu kavárny |
Boční pohled |
Detail hlavního vstupu |
![]() |
![]() |
|
Střecha - stav před rekonstrukcí | Střecha - stav po rekonstrukcí |